Rozhovor

BLOG - Rozhovor s Ing. Jiřím Cee

BLOG - Rozhovor s Ing. Jiřím Cee

5. 6. 2017

Rozhovor s panem Ing. Jiřím Cee, vedoucím Logistiky značky ŠKODA

Rozhovor s panem Ing. Cee byl plánován dlouho dopředu. Připravily jsme otázky a těšily jsme se na setkání. Byly jsme trochu nervózní. Přeci jen vedoucího tak velkého útvaru, jakým Logistika beze sporu je, nepotkáváme každý den. Pan Ing. Cee dorazil na schůzku na minutu přesně a ihned nás pozval do kanceláře, kde celý rozhovor probíhal. Bylo zřejmé, že nemá čas ztrácet čas, a tak jsme mu bez otálení začaly pokládat připravené otázky. Rozhovor probíhal v příjemném duchu. Bylo vidět, že pan Ing. Cee je zvyklý dělat rozhovory a nic ho nemůže rozhodit. Postupně jsme se tak dozvěděly, jak vnímá svůj tým, jak důležitý je pro něj adrenalin a proč se angažuje v projektech, které mohou pomoci znevýhodněným dětem.

Jaká byla vaše cesta k pozici vedoucího ŠKODA?

Ta cesta byla poměrně jednoduchá. Já jsem měl již od svazu mládeže tendenci řídit lidi, být kapitánem ve fotbale. Propracoval jsem se k tomu přes zkušenosti jako vedoucí výroby, odbytu a ekonomiky v závodě ve Vrchlabí. Po roce 1991, kdy došlo k sloučení VW a ŠKODY, se tzv. hospodářský úsek rozdělil na controlling a logistiku. Já jsem měl možnost si vybrat, protože jsem měl v podstatě vzdělání na obojí, rozhodl jsem se pro logistiku. Od roku 1991 až doposud jsem logistik. Takže cesta byla jednoduchá, vždycky jsem chtěl něco řídit, chtěl jsem mít velkou zodpovědnost, byl to můj sen a ten sen se mi splnil.

Můžete nám popsat svůj všední pracovní den?

Nemohu, protože je každý den jiný, je to strašně složité. Můj den je nabyt termíny a úkoly, prakticky nikdy nemám chvilku na vydechnutí, téměř nesedím za svým stolem, protože na to nemám čas. Buď mám jednání a rozhoduji, nebo jezdím za povinnostmi. Jedu do práce s tím, že budu dělat to a to, za deset minut se dozvíme, že dodavateli vyhořela továrna, takže dělám něco úplně jiného, než jsem si ten den předsevzal. Samozřejmě se snažíme dodržet nějaký zásadní plán.

Dnes se již snažím pouštět do hlavy jenom ty opravdu podstatné věci. Kapacita mozku, zvláště po šedesátce, není už tak velká, jako byla dřív. Pracovní den šéfa logistiky ŠKODA se nedá popsat, není to opravdu standartní záležitost.

Jak vidíte logistiku v dalších 5 letech. Jaká je vize?

To není jednoduché říct, když srovnám vývoj logistiky za posledních 17 let, co jsem na pozici šéfa logistiky ŠKODA, tak to hlavní je neustálé zrychlování doby. To co dřív trvalo 3 roky, dneska musí být za půl roku hotovo, to, na co jsme se připravovali 3 měsíce, dneska musí být za týden. Jsou vyšší nároky, roste komplexita, svět ŠKODA roste, do popředí pronikají témata jako digitalizace, automatizace či robotizace. Víte, jak budou vypadat mobilní telefony za 5 let? Nevíme, a přesně tak je to i v logistice. Všechno to bude o systémech, čím dál víc zranitelné, složitější. V minulosti by nás nenapadlo, že se budeme potýkat se zásahy do IT systémů, do softwarů a spousta dalších věcí. Dříve jsme napsali nějaké číslo na papír a vše bylo jasné. Dnes stačí jeden pirátský program a vše se může zhroutit jako domeček z karet. Čili, bude to komplikovanější, stresově náročnější, ale z mého pohledu musí logistika jako taková vždy zůstat jednoduchá. My máme slogan Simply clever logistika, snažíme se o jednoduchá a přímočará řešení.

Často se logistika přirovnává k adrenalinovému sportu. Je to to, co vás na ní baví?

No jasný! Ne, že by mě zrovna bavily adrenalinové sporty, na to mám trošku strach. Ale baví mě sport jako takový, logistika je sport. Jdete do práce s tím, že budete dělat tohle a děláte něco úplně jiného, protože se něco stane a může to být pozitivní, negativní, plánovaný, neplánovaný, takže logistika je opravdu adrenalin.

Je to hlavně o tom, jak jsem již na několika fórech a setkáních řekl, my nehrajeme žádné zápasy ve skupinách. Vezměte si tenisový turnaj mistrů, tam hrají dvě skupiny po třech, hrají zápasy ve skupinách, a když jeden prohraje, tak se v novinách kalkuluje: Když ten druhý zápas prohraje ve třech setech a ten další vyhraje, ještě má šanci postoupit do semifinále a potom do finále. My v logistice nehrajeme žádné zápasy ve skupinách, my hrajeme rovnou finále. Tady v Boleslavi každé dvě minuty dvě až tři auta, v Kvasinách každé tři minuty jedno další, tady nic nehrajete, tady se prostě musíte rozhodnout, jestli ty díly máte anebo ne. Když se dozvíte, že vám za třicet minut dojdou motory, a za sebou máte 25 000 lidí, tak co s tím. A to je ten adrenalin. Teď musíte něco udělat, vymyslet, zařídit a zorganizovat. Nebo se vám pokazí kamion a vy nemáte díly, musíte se okamžitě rozhodnout, jestli pošlete vrtulník nebo letadlo, jestli dáte na dvě hodiny do výroby jiná auta a tak dále. Každý den je takový adrenalin.

V čem spočívá úspěšnost logistiky ŠKODA?

V týmu, v lidech. Z 70% své práce, dělám personální práci a mluvím s lidmi. Jak jste v muzeu na logistickém fóru viděli, mám poměrně mladý tým. Jsem suverénně nejstarší, mám největší zkušenosti, na druhou stranu to mládí přináší obrovské tempo, obrovský pokrok dopředu. Umím si vybírat lidi, pracuji s nimi, i když jsem tvrdý, přísný, nekompromisní a někdy až brutální, což bohužel logistika někdy vyžaduje. Přesto úspěch spočívá v týmu, ve kterém už tady pracuji sedmnáct let. Takže si lidi vybírám, postupně si je třídím a vychovávám. V současnosti intenzivně pracujeme se středními i vysokými školami abychom posílili náš tým o mladé lidi s velkým potenciálem.

Ve ŠKODA se hodně sleduje poměr vysokoškoláků a je tlak na zvyšování tohoto procenta50%, 60%, … Můj názor je, že potřebujeme, aby někdo také dělal a ne všichni dělali, že něco vymýšlí a přitom nic nevymyslí. Pro mě je mnohdy středoškolák daleko důležitější, než vysokoškolák, protože ten středoškolák má potřebu pracovat. Vysokoškoláky samozřejmě taky potřebujeme, ale dělat na to tabulky a stanovovat si cíle jaký je ten „správný“ poměr opravdu není nutné.

Čili to jsou ty naše zkušenosti, pracujeme s lidmi, mám vynikající tým lidí a to je ten hlavní úspěch logistiky ŠKODA. V ničem jiném to není, jen v lidech.

Co děláte ve svém volném čase, máte nějaké koníčky?

Mám, 30 let jsem hrál fotbal, tenis, ping pong, volejbal, basketbal, všechno možné co jen šlo. Dlouhé roky jsem běhal každý den 20 km. Pak mě začala bolet záda, tak teď jezdím na kole, kolem 3000 km za rok a hraju golf.

Mám ještě jeden koníček, a to je pět vnoučat a šesté čekáme během pár dní. Mám dva syny a pět vnoučat, takže to jsou také koníčci k pohledání.

Kdy jste řídil 1. auto od ŠKODOVKY, o jaký typ konkrétně šlo?

ŠKODA Favorit Komfort, koupil jsem si ho v roce 1990, nutně jsem ho potřeboval kvůli zdraví, kvůli cestám do Prahy do nemocnice se synem. Byl to Komfort Favorit, taková „sondersérie“ ŠKODOVKY, krásné autíčko. Pak mi ho asi po dvou letech ukradli před domem. Od té doby jsem měl už jenom služební vozy.

Budou to tři roky, co jste věnoval první poznávací zájezd studentům 3. ročníku oboru Provoz a ekonomika dopravy, co přispělo k tomuto nápadu ocenit tři nejlepší studenty? Hodláte v této, řekněme již tradici pokračovat?

Víte, co mě k tomu tehdy před třemi lety přivedlo, když jsem ani netušil, co děláme za akci? Postavil jsem v muzeu před celé fórum, viděl jsem ty mladé lidi, věděl jsem, že se budou vyhlašovat tři nejlepší studenti a měli za odměnu dostat zájezd do závodu ve Vrchlabí. Před čtyřiceti lety by to bylo něco. V dnešní době si sednete do auta, za tři hodiny jste třeba v Mnichově, koupíte si tam oblečení a jedete zpět. Tak jsem si řekl, co to pro ty mladé lidi bude? Do Vrchlabí? Řekl jsem si, to musí být nějaké WOW, tak mě prostě napadla Čína. Myslím, že jsem se zrovna vrátil ze služební cesty. Kdybych byl v Kazachstánu, tak řeknu Kazachstán. Bylo rozhodnuto a už jsem nemohl couvnout. To je stejné jako když jsem v pátek na fóru řekl, že letošní studenti se poletí podívat na Taj Mahal. Že to značně zkomplikuje organizaci cesty a také to zvýší náklady, jsem se dověděl až pozdě odpoledne od kolegů. No a co, když to pomůže a získáme z toho ročníku 5-10 dobrých studentů, tak je to investice, která se několikanásobně vyplatí, takže takhle mě to napadlo, moji lidé vymysleli Vrchlabí a mě spontánně napadla Čína, aby to byla opravdová odměna pro nejlepší.

Víme, že jste propadl kouzlu Indie, co se vám na ní libí?

Jestli jsem jí propadl? Indie je nádherná země, i její oficiální slogan pro turismus zní „incredible India“. Na druhou stranu je to šílený znečišťovatel životního prostředí na této planetě. Máme tam závod, ten byla svého času jediným zahraničním závodem ŠKODA. Je to 100% dceřiná společnost ŠKODA v Aurangabádu. Začal jsem tam jezdit, stál jsem od začátku u jejího rozvoje. Přišlo mi to samozřejmé, že jsem v Indii a že tam jezdím, pracuji a se mnou i další mí kolegové.

Je spousta věcí, které bych Indii vytknul. Ale obecně, když někdy navštívíte nějakou zemi 106x a obzvlášť, když je to přes moře, to máte 212 letů do Indie a z Indie, dohromady je to 6 přestupů, to je 106x6, jenom 636 vzletů a přistání za posledních 20 let. Vracím se tam rád, i když mě, i jako patrona zelené logistiky v koncernu VW, vadí to velké znečišťování životního prostředí.

Indie mě okouzlila, už když jsem byl malý kluk a četl jsem knížku Hrdinný kapitán Korkorán, vždy jsem si představoval ty maharádže, nádherné paláce a tak dále. Pevně věřím, že se to tam srovná a bude to lepší.

Jste patronem a podporovatelem dětského domova v Indii, můžete nám nějak přiblížit jeho příběh?

Dostal jsem se tam přes závod v Aurangabádu. Když jsem tam byl poprvé, před šesti lety, bylo mi velmi smutno. Děti mám strašně rád a málem jsem se tam rozbrečel, protože tam byl jeden vodovodní kohoutek na sto dětí, po dětech lezly mouchy, apaticky seděly na zemi, koukaly, že přijel nějaký papaláš. Měly tři suché záchody, spaly po čtyřech v takových klecích nad sebou a každé dítě mělo malou truhličku, kde měly osobní věci. Přišlo mi jich líto, takže jsem postupem času ten domov navštívil mnohokrát, seznámil jsem se se všemi těmi lidmi a začali jsme ho podporovat a vozit tam potřebné věci i hračky. Postupně se situace začala zlepšovat. Dneska mají tělocvičnu, kulturní místnost, televizi, daleko lepší prostředí, koupelny a sprchy. Tenkrát měli jedno teplé jídlo týdně v neděli odpoledne.

Tady bych ještě zmínil podporu pana předsedy Povšíka, který zorganizoval mnoho věcí pro tento dětský domov. Ta úcta vedení domova a radost, projevení vděku je tak neskutečná, že to člověku nedá, kdykoliv tam jede.

Povím vám jeden příběh z návštěvy. V tom domovu jsou pouze kluci od pěti do čtrnácti let. Byl tam čtrnáctiletý kluk, který tenkrát vyhrál soutěž o nejlepší práci na doporučení do studia - na to přispíváme - tak pan Povšík sundal z ruky hodinky a tomu klukovi je daroval. Říkal, že by si taky býval jednou přál, aby v tomhle věku dostal hodinky. Ty děti jsou vděčné.

Skvělý pocit je, když přiběhly moje dvě vnoučata a přinesly půlku banánu a v kasičce dvacet korun a řekli, ať to dám dětem v Indii. Nebo jim namalují obrázek, nebo oni nám. Mám tam vlastní strom s pamětným odkazem. Takže mám tu zemi rád, i když mi je z ní někdy smutno.

Horká sedmička- Spontánní volba bez dlouhého rozmýšlení

Bílé/červené
Aurangabád/Pune
Vlak/autobus (luxusní do Pekingu, 156km za 20 minut… )
Město/vesnice
KODIAQ/Superb
Zima/léto
Čaj/káva – obojí

 

Děkujeme panu Ing. Cee za velmi příjemný rozhovor.

Redakční tým žáků ŠKODA AUTO SOUs

Aktuální novinky

Přehled novinek